Princip činnosti detektorů
Detektory kouře vyráběné společností ICAS CS využívají dva způsoby detekce kouře:
Ionizační detektory
využívají ionizační komůrku se slabým zdrojem ionizujícího alfa záření (Am241, 3 kBq).
Ionizace vzduchu v komůrce umožňuje průchod elektrického proudu mezi elektrodami. Vniknutí kouře do komůrky a mezi elektrody způsobí změnu velikosti tohoto proudu a detektor na tuto změnu reaguje vyhlášením poplachu.
Záření nevystupuje z komůrky do okolního prostředí.
Optické detektory
využívají optickou komůrku se zdrojem a přijímačem infračerveného světla.
Vniknutí kouře do komůrky způsobí změnu toku světla mezi zdrojem a přijímačem a detektor vyhlásí poplach.
Světlo je neviditelné a nevystupuje z komůrky do okolního prostředí.
Který detektor si vybrat?
Naše detektory jsou obecně určeny pro použití ve vnitřním normálním prostředí bez zvýšené prašnosti a vlhkosti, jako jsou byty, kanceláře, ubytovací zařízení, chodby a společné prostory obytných domů a pod.
Oba principy, tj. ionizační i optický , jsou efektivní a oba jsou certifikovány pro kouřové detektory.
Ionizační detektory mají rychlejší odezvu na kouř z hořících plamenů obsahující menší částice spalin (to je „neviditelné“ kouře z hořícího plynu, lihu, benzínu a pod.).
Ionizační detektory jsou obecně levnější, ale mají tendenci k hlášení kouře i jen při plynech vznikajících při normálním vaření.
Optické detektory reagují rychleji na kouř z doutnajících ohňů („viditelné“ kouře ze dřeva, plastů, nafty a pod.).
Optické detektory jsou také citlivější na usazený prach uvnitř detektoru. Provoz v prašnějším prostředí může časem vést k falešným poplachům.
U obou typů detektorů však může pára nebo vysoká vlhkost způsobit kondenzaci vody na deskách plošných spojů a snímačích, což může vyvolat falešné hlášení poplachu.
Návody k obsluze hlásičů včetně popisu možností zapojení do smyček naleznete v části Technické informace u jednotlivých produktů.
|